Milí přátelé,
předem mého příspěvku dovolte jeden starý vtip, který mne mimochodem napadl:
Nadporučík přijde do kasáren a strážný mu hlásí: „Za dobu mé služby se nic zvláštního nestalo! Akorát kluci z roty zlomili násadu od lopaty.“ – „Od jaké lopaty?“ – „Co s ní zakopávali strážního psa.“ – „A co se stalo strážnímu psovi?!“ – „Přejel ho hasičský vůz.“ – „Jaký hasičský vůz? Kde se tu vzal?!“ – „No, hořel nám muniční sklad!“ – „Hořel muničák?!? Proč jste mi to neřekl hned?!!“ – „Jo, já vám to řeknu hned a vy se zastřelíte jako velitel stráže!“
Tak jsme se zasmáli, a teď k věci.
V Domaslavi se toho o víkendu 15. – 16. března 2019 moc nezměnilo. Pozorného návštěvníka, který má faru takříkajíc „v oku“ snad upoutá nová hmoždinka, ne zcela dokonale zapuštěná do cihlové stěny fary. Není moc vidět. Sedum metrů nad zemí. Vedle okapového svodu. Je v ní ocelové oko.
…
…
…
Navrtal ji tam Petit. Ze žebříku. V neděli odpoledne. Zavrtal oko a přitáhl k němu drátem rouru svodu. Aby ten svod byl zajištěný a spojitý pokud možno napořád, a to na celém svém definičním oboru D=<zem;okap>. Ne, aby se rozložil při každé opravě na prvočinitele, jako teď, kdy jsme měnili spodní prasklou rouru.
…
Ten žebřík byl dřevěný, trojdílný, a přesto krátký. Tak musel stát na stole. Petit byl jištěný na laně ze střechy. Jozef držel žebřík, Jaromír lano, Honzík rouru, borec Petit to drtil příklepem vosmou vrtákem do fasády levačkou. Pěkný jsme to měli. A kvůli tomu všemu jsme museli pokácet tu túji, co u okapu rostla od nepaměti.
Ta túje, to byla poslední práce pro Bobrovu motorovku. Větve z túje se k ohništi skoro už nevešly, kolik tam bylo dřeva.
…
Slámíkovo motorovka už byla, spolu se Slámíkem, tou dobou dávno doma. Zato v sobotu měly obě napilno. Míra kácel jak o život.
Nejednalo se o obecní pych, neb paní starostka svolila k odběru souší zdarma. Děkujeme :-). No, zkrátka máme dřevo už ve všech třech oddílech dřevníku (ač nejsou plné). A hromadu u ohniště. Aby ne, když Slámík v sobotu před odjezdem, při večeři prohlásil: „Jsem nějakej unavenej“ – po celodenním řezání.
…
A to dřevo jsme nadělat museli, aby bylo do těch nových kamen v Kapli. Jsou krásná, jako nová. Jen vznikla nehezká záplata v omítce, jak mizí kouřovod ve zdi. Na tu starou omítku se ale člověk nesmí zlobit, že se poroučela. Chybělo za ní zdivo. Teď už nechybí.
…
Nové přichází, staré musí jít. A tak šel sporák z kuchyně. A taky netěsnící Petry (2ks) a klubky z garáže (1ks). Zatím jsou před farou, ale o železné neděli opustí katastr obce.
…
Taky nám byly darovány dřevěné palety z Hostíčkova. Díky moc! Ze tří bude hezký malý ponk!
…
Všichni se měli krásně i díky skvělému jídlu. V neděli jsme obědvali venku. A zatímco chlapci místo odjezdu v neděli ve tři blbli s výškovými pracemi, ozýval se z fary monotónní zvuk vysavače. Dům se blyští, od zrcadel v koupelně po kořenkové poličky v kuchyni, a to díky Marii hospodyni.
To jsou jen některé okamžiky, které utkvěly z nabitého víkendu. Všem patří veliký dík. Bobrovi, Petitovi, Slámíkovi, Janě a Prokopovi, Marii, Mírovi, Kamile, Esterce a Lišákovi, Honzíkovi, Kačce, Matoušovi, Šimonovi, Jonášovi, Vojtovi.
Zapsal Jaromír.